Bzenec – Klidný rybářský výlet k řece Moravě se pro jednoho seniora změnil v noční můru, kterou prožil sám uprostřed tmavého a podmáčeného lesa. Když ho po dlouhých hodinách našli záchranáři, byl tak vyčerpaný a podchlazený, že už nedokázal ani zavolat o pomoc, přestože ji měl jen pár desítek metrů od sebe.
Všechno začalo nenápadně ve středu 20. května. Zkušený rybář, který se vydal na místo u Bzence na Hodonínsku, jež důvěrně zná, si sbalil výbavu, dojel na koloběžce k silnici a zamířil pěšky k řece. Ryby zřejmě braly, jenže muž podcenil jednu věc: jak rychle v lese padá soumrak. Když se konečně rozhodl k návratu, tma už mezi stromy spolykala všechny orientační body. K tomu se přidal vytrvalý déšť, prudké ochlazení a silný vítr. Z příjemného večera u vody se během chvíle stala nepříjemná past.
Senior si nejprve odmítal připustit, že by mohl zabloudit na místě, které tak dobře zná. Několik hodin proto tvrdošíjně hledal správný směr, jenže síly mu ubývaly rychleji než naděje na rychlý návrat. Nakonec mu nezbylo nic jiného, než se s tím smířit a strávit noc pod širým nebem. Uprostřed mokrého lesa, v zimě a dešti, se utábořil a čekal na ráno.
Jenže ani druhý den nepřinesl úlevu. Vyčerpaný muž se znovu pokoušel najít cestu ven, tentokrát už ale téměř bez energie. Když pochopil, že sám se z lesa nedostane, vytočil tísňovou linku. Operátorům popsal, co se stalo, jenže přesné určení jeho polohy komplikovala nepříjemná okolnost: neměl u sebe chytrý telefon, díky kterému by ho záchranáři dokázali přesně zaměřit. Do rozlehlé oblasti, kterou noční přívaly deště proměnily v obtížně schůdný terén, proto vyrazili policisté i hasiči.
V těžkém, rozbahněném lese pátrali několik hodin. Strážníci na muže volali, pískali, snažili se vyvolat jakoukoli reakci, jenže les mlčel. Postupně se přiblížili až k břehu řeky Moravy, kam mezitím dorazil i hasičský člun. S jeho pomocí chtěli propátrat členité říční meandry. A právě tady je čekalo překvapení, které jim na chvíli vyrazilo dech. Pohřešovaný senior ležel schoulený jen několik desítek metrů od nich, ukrytý v hustém křoví. Na předchozí volání nereagoval z prostého důvodu: byl už natolik vyčerpaný a podchlazený, že nedokázal vydat ani hlásku.
Když se k němu zachránci konečně dostali, první pomoc směřovala k zahřátí promrzlého těla. Tím ale práce zdaleka neskončila. Naopak začala její druhá, neméně náročná část: dostat zesláblého muže zpátky do civilizace. Promáčení záchranáři ho museli podpírat při každém kroku, pomáhat mu s chůzí, naložit ho na člun a převézt blíž k záchranářům. Ti si podchlazeného seniora převzali do své péče.
Příběh, který mohl skončit tragicky, tak nakonec dopadl dobře. A je zároveň tichým připomenutím, že les dokáže být zrádný i pro toho, kdo ho zná jako svoje boty.