Šlapanice – Vypadalo to jako poklidný život v ústraní, daleko od shonu velkoměsta. Uvnitř malé zahradní chatky se však místo rybízové marmelády vařily tvrdé drogy. Osmačtyřicetiletý muž si své bydlení přizpůsobil k nelegálnímu podnikání, které mu několik let zajišťovalo stabilní přísun peněz. Jeho byznysplán měl ovšem jednu velkou trhlinu, a tou byla spolehlivost lidí, které si najímal na špinavou práci.

Byl to nápaditý systém, který měl minimalizovat riziko odhalení přímo v lékárnách. Výrobce drog totiž nechodil pro klíčové suroviny sám. Místo toho se vypravoval do centra Brna, kde oslovoval tamní komunitu lidí bez domova. Právě oni měli sloužit jako nenápadní nákupčí, kteří mu za úplatu obstarávali léky potřebné pro extrakci pseudoefedrinu. Realita ovšem často pokulhávala za očekáváním. Jak se muž později kriminalistům svěřil, výdělek v řádu několika stokorun nebyl pro řadu bezdomovců dostatečně atraktivní, a tak se potýkal s nedostatkem ochotných „kurýrů“.

Navzdory logistickým potížím dokázal osmačtyřicetiletý muž udržet svou výrobu v chodu. Vše probíhalo v titěrných prostorách jeho chaty nedaleko Šlapanic. Chemický proces spouštěl s železnou pravidelností, obvykle jedenkrát týdně. Výsledkem každého takového vaření bylo přibližně deset gramů čerstvého pervitinu. Droga následně neputovala daleko, protože většina produkce končila u odběratelů přímo v drogové komunitě na Šlapanicku.

Když na místo dorazili kriminalisté, čekalo je překvapení v podobě neobvyklé skladnosti celé varny. Muž byl totiž připraven kdykoliv zmizet i se svým nádobíčkem. Kompletní vybavení pro výrobu drog měl sbalené v jednom nenápadném batohu. Kromě této mobilní laboratoře policisté při domovní prohlídce zajistili i zásoby chemikálií a surovin, které čekaly na další zpracování. Klidný život v zahradní kolonii tak pro muže definitivně skončil a nyní čelí obvinění z nedovolené výroby a nakládání s omamnými a psychotropními látkami.